Historie keramiky
Keramika je od pradávných dob jedna z nejstarších dovedností člověka. Byl to právě člověk, který začal vyrábět nejrůznější předměty z hlíny. Dlouhá staletí však trvalo, než se z této řemeslné výroby předmětů stalo umělecké řemeslo.
Pravěká keramika
.
Výroba keramiky se významně rozvinula ve starověké Číně a právě do této doby se počátky keramiky datují. Jedná se o 5. tisíciletí př. n. l. a následně ve 2. století se v Číně poprvé objevila žluto okrová a zelená glazura.
V Evropě se středověká keramika soustředila zejména na výrobu nádob, kachlí či dlaždic. Teprve po roce 1 000 n. l. se pod vlivem východu začala umělecky zdokonalovat. V Německu byla objevena kamenina (směs rozemletého kamene a hlíny) vypálená za vysokých teplot, z níž se vyráběly vysoké holby s cínovými víčky a štíhlé džbány.
Velkou zásluhou renesance bylo rozšíření majoliky, neboli fajáns, což je jemný keramický materiál, který se po prvním vypálení namáčí do olovnato-cíničité glazury a po jejím vsáknutí je za syrova malován čtyřmi barvami: kobaltovou, zelenou, žlutou a manganově fialovou. Majolika, neboli fajáns, dospěla k vrcholu na přelomu 15. a 16. století.
Majolika
Tradice výroby keramiky se udržela ve většině regionů dodnes. Mnoho výrobků je sběratelsky vysoce ceněných a výrazné keramické vázy z Delft, Itálie či Francie patří mezi nejpůsobivější dekorační starožitnosti. Hlína jako materiál oslovila i mnoho moderních umělců, jako například Pabla Picassa, kteří z ní vytvořili mnoho originálních děl.
Vázy z Delft
